1. část

7. února 2010 v 13:16 |  Úsvit
Natáhl ke mě ruku a podíval se mi do očí. "Bello..."vyslovil mé jméno. Stála jsem tam a nevěřila tomu co vidím.
"Edwarde... ty ses vrátil?" vypadlo ze mě. Sklopil oči a zhluboka se nadechnul jako to dělal vždycky, když mi chtěl oznámit špatnou zprávu.
"Bello...nevrátil jsem se."Sklopila jsem oči, které mi začaly slzet. Nechtěla jsem aby to viděl. Edward mě pohladil po vlasech a opět vyslovil mé jméno.
Najednou jsem uslyšela dětský hlas. "Mami... mami... maminko!"
Probudila jsem se. Seděla jsem na posteli a vedle mě se rozvaloval Jacob. U dveří stála pětiletá zlatovláska s velkým, plyšovým medvědem v ruce.
Byl to jen sen, od té doby co Edward s jeho rodinou opustili Forks se mi pár takových snů zdálo. Možná, že víc než pár...stovky. Každý den jeden. Nikdy jsem mu neodpustila to, co mi řekl v tom lese. Tajně jsem doufala, že se vrátí, že to udělal jen pro to aby mě chránil. Pořád jsem si nalhávala, že mu chybím.
Vstala jsem a došla až k mé dceři. "Maminko, nemůžu usnout." řekla rozespalým hláskem. Pohladila jsem její blonďaté vlásky a zavedla ji do pokoje. Splečně jsme se přebrodily přes spostu krabic.
"Nechci se stěhovat." vykoktala se. Starostlivě jsem se usmála. Asi tisíckrát jsem jí vysvětlovala, že ve Vancouveru budeme mít já a Jake práci, a že u Charlieho nemůžeme bydlet napořád. Už tak se kvůli nám musí uskromňovat.
Můj život se od Edwardova odchodu dost změnil. Vzala jsem si Jacoba a narodila se mi dcera Nathalia. Charlie nám poskytnul domov a abych konečně začala žít normálně rozhodl se Jacob opustit Samovu smečku. I přes to všechno jsem nemohla nebo spíš nechtěla zapomenout.
Seděla jsem u Nath a držela ji za ruku dokud nedsnula.Když zavřela oči, odesla jsem zpátky do ložnice. Spát už jsem nemohla, můj sen o Edwardovi mě rozrušil natolik, že bylo těžkéjen zavřít oči. Zaplavila mě vlna myšlenek, ale snažila jsem se s nimi bojovat. Přemýšlela jsem nad dnešním stěhováním. Pomůže mi Vancouver zapomenout?
Bylo 6 hodin a Nathalia přišla ve čtyři. Celé dvě hodiny jsem seděla a přemýšlela. Radši jsem vstala a šla do kuchyně připravit snídani. Za chvíli se ke mně dobelhal Jake. Nalila jsem mu do hrnku kafe a nervózně si prohrábla vlasy. "Jak to, že jsi vzhůru?"zeptal se Jake. "Nemohla jsem... nemohla jsem usnout."zazněla má odpověď. Jake si povzdychl, přistoupil blíž a obejmul mě. "Zlé sny?"
Přikývla jsem a pokračovala v přípravě snídaně. Po chvíli se do kuchyně připlížila i Nathalie.
Všichni jsme di sedli ke stolu a pustili se do jídla. Bylo ticho, tohle měla být naše poslední snídaně ve Forks. "Budou mi chybět kamarádi." zastěžovala si moje malá dcerka. Jacob káravě vyslovil její jméno, když viděl můj utrápený výraz. " Co bylo na té rozlučkové oslavě?" zajímalo mě. Nathalie polkla sousto, které měla v puse. "No, Sharon nám vyprávěla příběhy... o upírech." Při těch slovech jsem strnula. Jake mi daroval naštvaný pohled. Vstala jsem od stolu a vzala svůj talíř. "Budeš ještě jíst?" zeptala jsem se. "Nějak me přešla chuť." procedil poněkud naštvaně. Jenže Nath za nic nemohla, nevěděla ani o Jacobovi natož tak o upírech.
Uběhla hodina, dvě. Před domem zastavil stěhovák. S Jacobem jsme do něj začali sládat krabice a některý nábytek. Zbývala poslední krabice Jacob ji narval do auta a chytil mě kolem ramen.
"Začíná nám nový život."

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Mája Mája | E-mail | 15. února 2010 v 14:47 | Reagovat

Originální, hned jsi musím přečíst další článek, začíná to zajímavě:):):):):)

2 kikuška kikuška | Web | 8. března 2010 v 19:01 | Reagovat

je tu upe ůůůžasnýýý x)

3 Kazuka Inuzuka Kazuka Inuzuka | E-mail | Web | 3. dubna 2010 v 23:37 | Reagovat

moc pěkně píšeš...jinak ten obrázek je úplně krásnej...kde si ho našla? je úžasnej!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama