5.část

3. dubna 2010 v 14:52 |  Úsvit
Rosalie mě odvezla domů, vysadila mě poblíž, aby si jí Jake nevšimnul. Když jsem kráčela po chodníku, promítala jsem si v hlavě Rozáliino chování. To jak mluvila, pozorovala mě, jak mile se na mě usmívala . Byla tak jiná, najednou jsem měla pocit, že je to úplně jiný člověk…vlastně upír. Nemohla jsem z hlavy vytřást radostnou jiskru v jejích zlatých očích, každé pozdvižení koutků úst ani pohled na upřímné veselí v jejím pohledu. Řekla bych, že to bylo poprvé co se na mě usmála.


Dál jsem nad ní přemýšlela a pomalu otáčela klíčem v zámku. Z chodbičky, která spojovala obývák s pracovnou, se ozval Nathaliin hlásek. Ten se postupně zesiloval, když mi běžela naproti. Moje maličká zlatovláska byla dneska zamotaná do krejčovského metru, na zápěstí měla jehelníček a ruce měla počmárané očními stíny.

Zprvu jsem její kostým nechápala, protože obvykle si hraje na princeznu nebo ne piráta, jenže po chvíli se přede mnou objevil Jake narvaný v jasně růžových, hedvábných šatech, které mu sahaly po kolena. Na očích měl lehce fialové stíny, pusu měl podezřele červenou a zbytek obličeje posetý třpytkami.

Chtěla jsem se nesmát, ale nedalo se to vydržet, protože můj pohled sjel až k jeho kotníkům. Přes nohy měl natažené zašedle bílé ponožky, vsunuté do tmavě růžových lodiček na jehlovém podpatku.

Výbuch smíchu zahalil celou vstupní halu a Jakob se jen naštvaně usmíval. Okamžitě jsem lapla po foťáku,který ležel na odkládacím stolečku poblíž schodiště a několikrát si ho vyfotila. Když už toho na něj bylo moc, šel se převléknout a odlíčit. Já a Nath jsme odešly do kuchyně a připravily večeři. Jake se dobelhal právě včas. Než si sednul ke stolu, došel ke kuchyňské lince, vzal sklenici a napustil si do ní vodu. Já jsem umývala špinavé talíře a pobrukovala si.

"Bells,"zavětřil Jacob. "Ty kouříš?"

Nechápavě jsem se na něj podívala. Aha, Vzpomněla jsem si, že oblečení, které mám na sobě, je nasáto Rosaliiným upírským pachem. Jake upíry hrozně dlouho necítil, proto mu zápach nepřipadal povědomý. Všimla jsem si, že pořád čeká na mou odpověď.

"Jo…teda chci říct ne. Byla jsem s kolegyní v baru a hned vedle nás si jeden chlap zapálil. Musím to hodit do pračky."podotkla jsem a přičichla si k rukávu u trička. Jakob musel vážne cítit Rose, protože já nic kromě levandulového aviváže necítila.

Nathalia už spala, poslala jsem ji do postele hned po večeři. Seděla jsem v ložnici na posteli a objímala pažemi svá kolena. Nechtěla jsem věřit Rosaliiným slovům, protože byla tak jiná. Necítila jsem TU Rose, onu Edwardovu houževnatou sestru, cítila jsem milou, sympatickou blondýnku, která měla starost o mou bezpečnost.

To byla další věc, která mi dělala starosti…Victoria. Nemusela jsem se jí bát, alespoň dokud jsem byla s Jakobem. Znovu mě ovládl ten stejný strach, který mnou cloumal, když jsem utíkala před Jakešem. Pud sebezáchovy ve mně vzrostl a já měla chuť všechno vyklopit Jakovi, ale nemohla jsem. Vyzradit mu pravdu o Viktorii , musela bych přiznat i Cullenovy.




Nedovedu si ani představit, jak moc by zuřil. Jsem si jistá, že by se přestal ovládat a já bych skončila v nemocnici. I přes to mě strach přemáhal a po obličeji se mi rozkutálely perly slané vody. Ta bezmoc byla děsivá, bylo to jako být pod hladinou moře v kleci, do které naráží žraloci jen proto, aby se nasvačili.

"Ty pláčeš?"přerušil můj boj se strachem Jake.

Otřela jsem si oči a bezduše se dívala před sebe. Jakob se spokojil s tím málem  informací, asi si myslel, že se mi splašily hormony. Posadil se vedle a pevně kolem mě ovinul své paže. Položila jsem mu hlavu na rameno a znovu se rozplakala. Jake mě pohladil po vlasech a chlácholivě šeptal, že to bude v pořádku. Jeho obětí ve mě vyvolávalo pocit bezpečí. Cítila jsem se jako nemluvně v matčině náruči. Utišoval mě dokud jsem neusnula. Když jsem zavřela oči zaplula co krajiny lidské fantazie, objevil se děsivý sen s Victorií.


Stála jsem v obýváku Cullenovic domu ve Forks. Všude kolem mě bylo podezřele šero a ticho. Chvíli jsem stála a zmateně se rozhlížela. Jako bych slyšela šustění rychlých kroků. Ne lidských, upířích.

"Edwarde,"zavolala jsem jméno do zdánlivě prázdné místnosti.

Nikdo neodpověděl, jen další rychlé kroky zašuměly kolem schodů. Z malé chodbičky se ozval nepříjemný zvuk. Podobný tomu, když kovovým plíškem škrábete do skla. Zhrozila jsem se. Za pár minut se s dalším tím zvukem na okně obýváku objevilo pět vybroušených čar blízko u sebe. Zaujatě jsem k nim přistoupila a jemně se jich dotkla. Než jsem si je stihla prohlédnout přišla další vlna onoho pisklavého zvuku. Rychle jsem se otočila. Nebyl to žádný kovový plíšek, ale krví rudé nehty Victorie, které škrábaly po skleněné ploše Esméina konferenčního stolku.

Bezeslovně se napřímila a její karmínové oči se zbarvily v zářivě červené. Přiběhla ke mně upíří rychlostí a stejně jako přejížděla nehty po skle, projela teď nehty po mé paži. Zasykla jsem bolestí a podívala se na zakrvácený rukáv bílé halenky.Victoria mě vší silou popadla za  vlasy a už se natahovala k mé krční tepně.

Její plány zkřížil silný vítr, který ji porazil na zem. Až po chvíli jsem si všimla, že to není vítr, ale Edward. V tu ránu mi bylo jasné, že spím. Edward Viktorii roztrhal a spálil. Zvládl to bez pomoci. Pak přistoupil ke mně, vyhrnul rukáv mé halenky a začal mi obvazovat rány.

"Proč tě potkávám jen ve snech?"zeptala jsem se.

"Asi si v realitě nejsme souzeni."podotkl smutně.

Sklesle jsem zavrtěla hlavou. Říkej si co chceš, já tomu nevěřím. Nechci připustit, že jsem ho ztratila už nějakou dobu a nevidím důvod, proč by se to mělo měnit.

"Jsi tak skutečný. Je to hloupé mít tě tak blízko a tak daleko."usmála jsem se.

"Třeba jsem skutečný. Možná jen čekám na to, až  si mě najdeš i v realitě."hlesl.

"Já už jsem si tě našla…"podotkla jsem při vzpomínce ne Rose.
A potom už jen další přelom. Přestala jsem cítit bolest v paži, neviděla jsem jiskru v jeho zlatavě-hnědých očích a nakonec se vytratil celý Cullenocic obývák. Já otevřela oči a zírala na strop vymalovaný bílou barvou a cítila jablečnou vůni džusu stojícího ve sklenici na mém nočním stolku.
Probudila jsem se…


vicky
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama